Životopis představuje stručný a srozumitelný přehled vašich dovedností, pracovních zkušeností a vzdělání. Ukazuje vaši osobnost a snahu uplatnit se na pracovním trhu.

Vycizelované curriculum vitae je nezbytnou podmínkou pro zářnou kariéru. Nebo alespoň o pokus o ní. Životopis se učí psát děti na základní škole i téměř dospělí lidé na střední škole. Přesto řada lidí dělá běžné chyby, které jim snižují úspěch zazářit při pohovoru. Dostat se k pohovoru je pro dobrý životopis úkolem číslo jedna. Jak zapůsobíte na personalistu nebo personalistku je věc druhá. Bez kvalitního životopisu vás nikam nepozvou.

Jak napsat nejlepší životopis?

Psaní životopisu se dá naučit. Stačí si osvojit pár základních pravidel, které budete během vašeho ekonomicky aktivního života vylepšovat. V dobrém životopisu nechybí stručnost, přehlednost, struktura a vytáhnutí toho nejdůležitějšího. Neradno se říká, že personalista je náročný čtenář, který je líný číst. Klíčová slova, která vyčtete z pracovního inzerátu se nebojte napsat do životopisu.

Struktura životopisu nadevše

Představení uchazeče
Pracovní zkušenosti
Mimořádné dovednosti
Vzdělání
Reference
Motivační dopis

Představení uchazeče

První věta je nejdůležitější. Stručně se v ní představte, maximálně na dva řádky. Vypíchněte vaše nejdůležitější dovednosti a motivaci. Do představení uchazeče patří i nejsilnější klíčové slovo, které jste vyčetli z pracovní nabídky.

Pracovní zkušenosti

Pracovní zkušenosti uveďte od poslední po první. Ne opačně, nikoho nezajímá, co jste dělali před 20 let. personalisté chtějí vidět poslední jednu dvě pracovní aktivit. Nemáte-li pouze jednu, zato proklatě dlouhou. Celoživotní kariéře v jedné firmě, pakliže jste jí nevlastnili, odzvonilo. Žít ve spokojeném dlouholetém manželství je ok, chodit bouchat výkony do jedné fabriky tři dekády je…. …. divné. Prostě je. A pokud máte pracovních zkušeností na dvě strany A4, vytáhněte jen ty některé. Nejlépe relevantní k inzerátu, na který se hlásíte.

Pracujete-li například 20 let, přičemž jste v polovině této doby změnili svou profesi, nezapomeňte to uvést. Patří to ostatně jak do představení, tak do mimořádných dovedností. Ne každý dokáže během života přeřadit na jiný level.

Do pracovních zkušeností patří i stáže. To platí především pro studenty a studentky, které teprve nastupují do svého prvního zaměstnání. Uvést stáž nebo relevantní brigádu během studia se vyplatí.

Mimořádné dovednosti

Lasery místo očí jako má Superman do životopisu nepatří, ale vypsat dovednosti, které jste si osvojili v minulosti nebo je máte z různých kurzů, sem rozhodně patří.

Vzdělání

Vzdělání neošidíte. Máte-li vysokou školu, základní neuvádějte, střední škola místo v životopisu má, ale opět s rozmyslem. Jste-li lékař, vypadá obchodní akademie zajímavě, stejně jako gymnázium zaměřené na biologii a fyziku.

Jste-li duší sběratel vysokoškolských titulů a hodností, nepište je všechny. Potlačte svou hrdost. O překvalifikované všeználky v korporátu nestojí. Stačí jim angličtina a vysoká škola. Jedna vysoká. Nejlépe relevantní k hledané práci. Lékaři s titulem z matfyzu hlásící se na místo softwarového architekta svého MUDr.a zatají. Zbytečně byste museli případně vysvětlovat, proč se vám nechce otročit sto hodin týdně v nemocnici od nevidím do nevidím.

Reference

Zlatá zásada u referencí je, že osoba, která je může podat, o tom musí dopředu vědět. Kontakt na referenční osobu, která si vás po desetiletí ztěží vybaví rovněž není moudré. Vypadá amatérsky. To už si kontaktní osobu vymyslete a náležitě instruujte, co má do telefonu říkat. Ale ani to nedělejte. Lhát se nemá. Reference nejsou nezbytné, počítejte s tím, že vás o kontakt na vašeho předchozího nadřízeného mohou při pohovoru požádat.

Víte-li, že reference nedostanete, sdělte to hned při pohovoru. Stačí jako odpověď na otázku HR. Sami od sebe nebuďte aktivní. Vypadá to divně. Důvodem nerefence nemusí být ani to, že jste byli špatným pracovníkem, jako třeba lenost dotyčné osoby, která referenci poskytuje.

Motivační dopis

V motivačním dopise rozepište vaši motivaci po daném zaměstnání, kam se hlásíte. Rozvíjí vaše profesní představení a dává nahlédnout do vaší duše. Nepřežeňte to s délkou, stačí dva tři stručné odstavce, každý na dvě věty.

Pozor na chibi. I průměrný personální ví, jak se píše kdejaké y a i. Jste-li na tom s češtinou na štíru, vyhněte se komplikovaným větám. Ty ostatně nemají v „cívku“ co dělat. Nikdo nechce číst souvětí na sedm řádek. Holé krátké věty jsou in. Inspirujte se třeba u Charlese Bukowského.