Česká republika patří v Evropě k zemím s nejmenšími rozdíly v příjmech. Mzdy tu rostou plošněji než na Západě a Jihu kontinentu.

Ve veřejné debatě často slýcháme o rozevírajících se nůžkách mezi chudými a bohatými. Statistiky Evropské unie ale ukazují pro Českou republiku překvapivě pozitivní obrázek. V porovnání s ostatními členskými státy se řadíme mezi společnosti s nejvyrovnanějšími příjmy. Data odhalují, že tuzemská ekonomika dokáže distribuovat bohatství rovnoměrněji než většina Evropy.

Ukazatelem, který tuto skutečnost měří, je takzvaný Giniho koeficient. Podle posledních dat Eurostatu dosáhlo Česko jedné z nejnižších hodnot v celé EU. Nižší příjmovou nerovnost vykázalo pouze Slovensko a Slovinsko. Naopak největší propast mezi příjmy panuje v Bulharsku, Litvě a Lotyšsku, ale také v zemích jako Itálie nebo Španělsko.

Česko se dlouhodobě drží mezi evropskou špičkou v nízké příjmové nerovnosti, hned za Slovenskem.

Co stojí za českou rovností

Jedním z klíčových faktorů, který přispívá k malým rozdílům v odměňování, je politika minimální mzdy. Její pravidelné a poměrně skokové navyšování v posledních letech efektivně tlačí nahoru celou spodní část mzdového spektra. Tím se zmenšuje odstup od lépe placených pozic a celková nerovnost klesá.

Čtěte také: Minimální důchod se zvýší o pár stokorun

„Rychlý růst minimální mzdy v posledních letech efektivně zmenšuje propast mezi nejhůře a lépe placenými zaměstnanci,“ řekl Jan Novotný, analytik finančního serveru 2FP.cz.

Dalším důležitým ukazatelem je vztah mezi průměrnou mzdou a mediánem. Zatímco průměrnou mzdu zkreslují extrémně vysoké platy manažerů a specialistů, medián ukazuje mzdu přesně uprostřed. Polovina zaměstnanců tedy bere více a polovina méně. V Česku tvoří medián zhruba 87 procent průměrné mzdy, což je v mezinárodním srovnání vysoké číslo.

Praha se vymyká průměru

Výraznější rozdíly v příjmech nepanují ani mezi jednotlivými regiony. Jedinou skutečnou výjimkou zůstává hlavní město. Průměrná mzda v Praze výrazně převyšuje celostátní průměr a od ostatních krajů je citelně odskočená. Kromě metropole dosahuje na celostátní průměr už jen Středočeský kraj, který těží z blízkosti hlavního města.

Rozdíl mezi druhým nejbohatším regionem a tím nejchudším, kterým je dlouhodobě Karlovarský kraj, je však relativně malý. To opět potvrzuje tezi o plošnějším rozložení mezd napříč republikou. Ve většině vyspělých zemí bývají regionální disparity podstatně hlubší.

„Skutečnost, že medián mezd dosahuje téměř 87 procent průměrné mzdy, je jasným ukazatelem, že vysoké platy manažerů nestrhávají celkový průměr tak dramaticky jako jinde,“ vysvětlil Novotný.

Hrubá mzda není čistá

Při porovnávání výdělků je nutné pamatovat na to, že veškeré statistiky pracují s hrubou mzdou. To je částka před zdaněním a odvodem sociálního a zdravotního pojištění. Čistá mzda, kterou skutečně obdržíte na svůj účet, se může u dvou lidí se stejným hrubým příjmem lišit.

Do výpočtu totiž vstupuje daň z příjmu a především daňové slevy. Každý zaměstnanec si uplatňuje základní slevu na poplatníka. Další úlevy můžete získat například na děti, manželku či manžela na mateřské dovolené nebo v případě invalidity. Výsledná čistá mzda je tak vždy individuální záležitostí.

Líbí se vám finanční server 2FP.cz? Přidejte se do Klubu 2FP a získejte balík výhod.

Zdroj:
Autorský článek
Eurostat
Český statistický úřad