Po třiceti letech odchází z trhu spořitelní družstvo Peněžní dům, klienty čeká vypořádání a v Česku zbyly už jen dvě kampeličky.

Konec po třiceti letech

Tento týden se uzavřela jedna z kapitol českého finančního trhu. Spořitelní družstvo Peněžní dům v pondělí 23. září 2026 natrvalo zavřelo svou jedinou pobočku a po třiceti letech existence ukončilo činnost. Instituce, která vznikla již v roce 1996, tak definitivně opouští trh a vstupuje do procesu řízené likvidace. Nejde o náhlý kolaps, ale o plánovaný krok, který na jaře odsouhlasili sami členové družstva.

Čtěte také: Proč mít spořicí účet?

Formální rozhodnutí o zrušení společnosti s likvidací padlo na členské schůzi 12. března letošního roku. Tento krok následoval poté, co v roce 2025 získala v záložně většinový podíl Banka CREDITAS. Pro klienty i samotný sektor družstevních záložen jde o významnou událost, která potvrzuje dlouhodobý trend koncentrace finančních služeb do rukou velkých bankovních domů.

Překvapivý odchod v zisku

Rozhodnutí o likvidaci je o to pozoruhodnější, že Peněžní dům hospodařil se ziskem. Podle výroční zprávy dosáhl za rok 2025 čistého zisku po zdanění ve výši 6,59 milionu korun. O rok dříve, v roce 2024, byl hospodářský výsledek ještě výraznější, když čistý zisk činil 13,1 milionu korun. I přes kladná čísla však byla záložna v posledních letech na ústupu.

Dobrovolná likvidace ziskové instituce je na českém finančním trhu naprosto ojedinělým jevem.

Mezi lety 2024 a 2025 došlo k poklesu klíčových ukazatelů. Bilanční suma se snížila ze 777 milionů na 691 milionů korun. Objem členských vkladů klesl z 573,5 milionu na 481,3 milionu korun a portfolio poskytnutých úvěrů se zmenšilo ze 440,9 milionu na 365,6 milionu korun. Tento vývoj naznačuje, že družstvo svou činnost již delší dobu systematicky utlumovalo.

Odchod ziskového hráče z trhu může působit nelogicky, ale v širším kontextu dává smysl. Pro menší finanční instituce je stále náročnější čelit rostoucím regulatorním požadavkům a nákladům na technologie, které jsou nezbytné pro konkurenceschopnost. Pro majoritního vlastníka, kterým je silná bankovní skupina, je často efektivnější a strategicky výhodnější utlumit malou dceřinou společnost a její klienty či aktiva začlenit do vlastních struktur, než ji držet jako samostatný a administrativně náročný subjekt.

Řízená likvidace pod dohledem

Pro členy a klienty Peněžního domu je klíčové, že se jedná o řízenou likvidaci, nikoli o bankrot. To znamená, že družstvo má dostatek aktiv na to, aby v plné výši uspokojilo veškeré své závazky. Proces bude probíhat pod dohledem likvidátora a jeho cílem je postupné zpeněžení majetku a vyplacení všech vkladů a pohledávek. Vklady v družstevních záložnách jsou navíc ze zákona pojištěny stejně jako v bankách.

Členové družstva se tak nemusí obávat o své úspory. Celý proces bude pravděpodobně trvat několik měsíců, během kterých budou klienti informováni o jednotlivých krocích a termínech pro výplatu prostředků. Ukončení činnosti formou likvidace je pro všechny zúčastněné strany transparentnější a bezpečnější variantou než krizové scénáře, které v minulosti postihly některé jiné kampeličky.

Trh kampeliček se smrskává

Odchod Peněžního domu je dalším hřebíčkem do rakve sektoru družstevních záložen v České republice. Po jeho likvidaci zůstanou na trhu již pouze dvě aktivní instituce tohoto typu: Artesa, spořitelní družstvo a Citfin, spořitelní družstvo. Trh, který byl po svém vzniku v devadesátých letech velmi pestrý, se tak smrskl na naprosté minimum.

Kampeličky čelí dlouhodobému tlaku ze strany velkých bank, které nabízejí širší portfolio služeb, modernější technologie a rozsáhlejší pobočkové sítě. Pro menší hráče je stále obtížnější udržet krok a oslovit nové klienty. Konec Peněžního domu tak symbolizuje pokračující konsolidaci českého finančního sektoru a možná i soumrak éry tradičních spořitelních družstev.

Líbí se vám finanční server 2FP.cz? Přidejte se do Klubu 2FP a získejte balík výhod.

Zdroj:
Autorský článek