Náklady na péči o stárnoucí rodiče brzy zasáhnou tisíce rodin. Státní systém je na hraně a bez reforem hrozí jeho naprosté selhání.
Obsah článku
Redakční výběr top článků o důchodech:
» Desítkám tisíc lidí se zvýšil důchod o tisíce korun
» Kolik důchodců pobírá důchod vyšší 30 tisíc korun?
» Kolik dostane od státu průměrně důchodce v důchodu?
» Kdy vám sociálka sníží nebo vezme důchod?
Česká republika čelí demografické výzvě, která v tichosti ohrožuje stabilitu veřejných financí i rodinných rozpočtů. Počet seniorů nezadržitelně roste a podle prognóz bude do poloviny století tvořit téměř třetinu populace. Nejde přitom jen o statistiku. S přibývajícími lety se zvyšuje i počet lidí, kteří potřebují každodenní pomoc a ztrácejí soběstačnost.
Nejrychleji přibývá lidí ve věku nad 85 let, u kterých se často kumulují chronické nemoci a kognitivní poruchy. Současný systém péče však už dnes funguje na dluh a poptávka po službách výrazně převyšuje dostupné kapacity.
Bez zásadní a rychlé reformy hrozí, že se péče o nejzranitelnější stane luxusem dostupným jen pro některé.
Doporučujeme k přečtení:
» Nejvyšší důchody pobírají v Praze 6 a na Karvinsku
» Penzijko: Jistota „nuly“ připravuje zbytečně přes dva miliony lidí o výnosy
» Přes 303 tisíc důchodců pobírá důchod nižší než je minimální mzda
Systém péče je na hraně, přesto se klíčové reformy stále odkládají.
Dva světy v jednom systému
Jedním z největších problémů je roztříštěnost péče mezi zdravotní a sociální resort. Ačkoliv se potřeby seniorů často prolínají, oba systémy fungují odděleně, s vlastními pravidly i rozpočty. Důsledkem je chaos, ve kterém se ztrácí nejen pacient a jeho rodina, ale i nemalé finanční prostředky.
Čtěte také: Pojištění dlouhodobé péče: Co je to a jak funguje?
Tato nepropojenost vede k absurdním situacím. Starší lidé často zbytečně zůstávají na drahých akutních lůžkách v nemocnicích jen proto, že pro ně neexistuje volné místo v navazující sociální péči nebo není dostupná adekvátní podpora v domácím prostředí.
Systém tak platí za nákladnou nemocniční péči, ačkoliv by efektivnější a pro seniora důstojnější řešení bylo levnější.
„Současné financování je neudržitelné. Peníze se přelévají mezi resorty bez jasné koncepce, což systém prodražuje a snižuje jeho efektivitu,“ řekl Pavel Svoboda, investiční analytik finančního serveru 2FP.cz.
Priorita? Zůstat co nejdéle doma
Odborníci se shodují, že klíčem k udržitelnosti je masivní podpora služeb, které lidem umožní stárnout ve vlastním domově. Většina seniorů si přeje zůstat ve známém prostředí, což je nejen lidsky pochopitelné, ale také ekonomicky výhodnější než budování nových nákladných pobytových zařízení.
To však vyžaduje investice do terénních a odlehčovacích služeb, domácí zdravotní péče a moderních technologií. Stejně důležitá je i podpora neformálních pečujících – rodinných příslušníků, kteří často nesou největší tíhu péče. Bez jejich zapojení by se systém zhroutil, přesto jim stát nenabízí dostatečnou pomoc v podobě poradenství, flexibilních úvazků v práci nebo finanční kompenzace.
Kdo se o nás postará
I kdyby se našly potřebné miliardy, zůstává zásadní otázka: kdo bude péči poskytovat? Pomáhající profese se dlouhodobě potýkají s nedostatkem zájemců. Práce v sociálních službách je fyzicky i psychicky náročná, společensky nedoceněná a především špatně placená.
Pokud se nezvýší prestiž tohoto povolání a nezlepší se pracovní podmínky včetně mezd, brzy nebude mít kdo se o rostoucí počet seniorů postarat. Peníze samy o sobě péči nezajistí. Potřebujeme motivované a kvalifikované lidi, kteří v systému zůstanou a nevyhoří po několika letech praxe.
Kde na to všechno vzít
Financování reformy je největší výzvou. Současný systém závislý na každoročních dotacích je nestabilní a neumožňuje dlouhodobé plánování. Jako inspirace může posloužit model z Německa či Japonska, kde funguje speciální pojištění dlouhodobé péče. Vytvoření samostatného, solidárního fondu by do systému přineslo stabilitu a transparentnost.
Základní péči by měl garantovat stát z veřejných zdrojů. Senior by se pak podílel na nákladech spojených s bydlením a stravou, podobně jako dnes.
Pro lepší představu dosáhl průměrný starobní důchod na konci minulého roku 21 094 korun, což jasně ukazuje limity finanční spoluúčasti. Klíčové je nastavit systém tak, aby ztráta soběstačnosti nevedla k finanční likvidaci jednotlivce nebo celé rodiny.
„Zavedení zvláštního pojištění by do systému vneslo transparentnost a stabilitu. Lidé by přesně věděli, na co přispívají a jaký nárok jim z toho plyne,“ komentoval Svoboda.
Nečekat na státní řešení
Ačkoliv je systémová reforma úkolem politiků, odpovědnost leží i na každém z nás. Spoléhat se výhradně na státní podporu v budoucnu nemusí stačit.
Finanční příprava na stáří by proto neměla končit jen u spoření na důchod, ale měla by zahrnovat i vytvoření rezervy pro případné výdaje na péči.
Možností je několik, od komerčního připojištění až po cílené investice. Důležité je začít o těchto scénářích přemýšlet včas a aktivně plánovat. Čekání na to, až problém zaklepe na dveře, se může v budoucnu ošklivě prodražit.
Líbí se vám finanční server 2FP.cz? Přidejte se do Klubu 2FP a získejte balík výhod.
Zdroj:
Autorský článek
Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR
Výzkum Deloitte