Přemrštěné ceny nemovitostí, nových i starších, svádí k hledání důvodů, proč tomu tak je. Za předražené bydlení stojí i nízká finanční gramotnost.

Z průzkumu agentury Ipsos vyplynulo, že 86 procent lidí chce bydlet ve vlastním. V Česku se nese letitá představa, že placení nájemného je něco špatného. I díky tomu, že devět lidí z deseti chce vlastní bydlení, žene ceny realit vysoko vzhůru.

Podle Deloitte Property Indexu patří v Česku bydlení mezi nejdražší. Na pořízení průměrného 70metrového bytu je nutné dát dohromady 13,3 průměrných hrubých ročních mezd. Nejdostupnější byty jsou v Římě, kde je nutné vynaložit zhruba 6,9 průměrných hrubých ročních platů. Nejdražší byty jsou v Amsterdamu, kde je nutné na výše uvedených bot vynaložit 15,1 tamních průměrných hrubých ročních platů.

Vlastnické bydlení na vzestupu

Podle průzkumu 50 procent lidí v Česku vlastní jednu nemovitost, 13 procent lidí dvě a pět procent vlastní tři a více nemovitostí.

Necelá třetina populace (29 procent) nevlastním žádnou realitu.

Cihla jako dobrá investice

S investováním jsou Češi na štíru. Nemovitosti vnímají jako dobrou investici. Svůj podíl na tom má rostoucí hodnota nemovitostí, především bytů ve větších městech.

Rostoucí trend hodnoty nemovitostí oslabuje ve vnímání a kritičnosti. Lidé mohou nabýt falešné jistoty, že ceny bytů a domů porostou i nadále.

„Nákupem nemovitostí, především bytů v Praze, dochází k situaci, kdy investor hodlá vysedět zvýšení ceny a zároveň daný byt nepronajímat,“ řekla Eva Nachtmannová, investiční analytička finančního serveru 2FP.cz a doplňuje: „Tím dochází ke stahování nemovitostí z realitního trhu a růst jejich cen. Paradoxně se tak zvyšují ceny bydlení pro ty, kteří by chtěli nemovitost vlastnit a bydlet v ní.“

Stejný vliv působí i na pronájmy. Méně nemovitostí na trhu tlačí na růst pronájmů. V praze se tak přifukuje realitní bublina, která při splasknutí nepříjemně dopadne na všechny, kteří drží spekulativně tzv. investiční byt.

Zdroj:
Autorský článek
Ipsos
Deloitte