Jak finanční úřady počítají sankce ze ztrát, které vznikly z podnikání

Zdroj: Pixabay.com

Byznysový případ, jak ze samého zápalu z podnikání zapomenete podat daňové přiznání. A stát vám bez milosti ze ztráty dopočítá vysoké sankce.


Redakce finančního serveru 2FP.cz zná postiženou společnost i její statutární a vlastnické osoby. Aby nebyla daná osoba vystavena případné šikaně ze strany finančního úřadu, jsou jména osob a společnosti změněna.

Pan Ota před lety zkoušel podnikat. Založil si obchodní společnost s ručením omezeným. Prostě klasický start-up. Ač se snažil sebevíce, se svým nápadem neprorazil. Nezalekl se a dál to zkoušel a utrácel své dosavadní úspory. Pro udržení firmy se nechal na částečný úvazek opět zaměstnat. Ani po třech letech se mu nepodařilo dostat se do černých čísel a generovat zisk. Přestal podnikat a vrátil se zpátky do korporátu, kde předtím přes dekádu pracoval.

Nepodání daňového přiznání se trestá

V zápalu podnikání Ota opomněl jednu zákonnou povinnost. Nepodal daňová přiznání. Prostě mu to vypadlo z hlavy. Po dvou letech se ozval finanční úřad, aby daňová přiznání doplnil. Učinil tak a po dalším zhruba měsíci mu finanční úřad poslal vyměřenou pokutu. Jedna byla na pět tisíc korun, druhá na 35 tisíc. Celková ztráta za oba roky činila 1,1 milionu korun. Z prvotního šoku se dostavilo zklamání. Stát zbytečně zaklekl na někoho, kdo se mu snažil vydělat další peníze. Nepovedlo se a Ota se vrátil zpátky do nadnárodní firmy sídlící v Praze jako týmový manažer.

„Představte si podnikatele, který investuje do byznysu, je ve ztrátě, veškeré náklady hradí ze svého, z peněz, které byly již jednou zdaněné. A pak se po letech ozve finanční úřad a potrestá vás za pozdní podání daňového přiznání,“ vypráví smutně Ota, jednatel a jediný společník z „Nejlepšího start-upu na světě, s. r. o.“ a pokračuje: „Finančnímu úřadu v dobré víře svěříte svá data a on vám z nich vypočítá dlužnou sankci. To je prostě nehorázná a nemorální představa. Daleko horší, než kdybych krátil daně.“

Štěstím pro Otu bylo, že ve druhém případě činila vypočtená sankce více než pět procent ze ztráty. Na to finanční úřad rovněž pamatuje a maximálně vás zpokutuje horním stropem pěti procenty z dané ztráty. Tím se sankce „zlevní“, byť pět procent ze 776 tisíc je stále citelná suma peněz.

Další náklady tak přišly po více než dvou letech. Ota již obě sankce již uhradil. Zkusí se odvolat.

Ponaučení pro Otu i stát

Z uvedeného příběhu plyne jedno ponaučení pro Otu, ale hned několik pro přísný trestající stát. Pro Otu to, že měl splnit zákonnou povinnost odevzdání daňového přiznání. Kdyby tak učinil řádně a včas, nemusel by nyní platit desítky tisíc korun za pokuty.

Stát vychází z našeho příběhu hůře. Tlak na výběr daní do děravé státní pokladny zatěžuje i ty méně úspěšné. Méně úspěšné proto, že aby mohli investovat milion korun do rozjezdu podnikání, museli ho nejdříve vydělat, zdanit, ušetřit a pak si splnit sen o vlastním byznysu. Stát pak tento milion dodatečně dodaní. Schůdnější cestou je za pozdní podání daňového přiznání udělit jasnou pokutu a ne ji vypočítávat ze ztráty.

Dalším doporučením pro stát je, aby neposílal výzvy za 500 dní a déle. To už samo o sobě dává státu šikanózní pachuť a nabíjí pušku, pro vysokou a citelnou sankci. Úplně zbytečně.

Z uvedeného případu je nám v redakci 2FP trochu zatěžko. Dochází ke zbytečným dodatečným zátěžím pro podnikatele a startupisty, pro které je podobné dopočítávání pokuty dalším nákladem, který musí zaplatit. Místo jasného sazebníku pokut, stát mění podmínky z roku na rok. Před pár lety za pozdní podání daňového přiznání platili podnikatelé stokoruny.

Zdroj:
Autorský článek