Silné ročníky sedmdesátých let zaplatí za demografickou krizi. Stát jim pošle na účet o tisíce korun méně a nechá je déle pracovat.

Český důchodový systém se otřásá v základech a účet za desítky let odkládaných problémů má zaplatit jedna konkrétní generace. Lidé narození v sedmdesátých letech, často označovaní jako „Husákovy děti“, se blíží do věku, kdy by měli začít přemýšlet o odpočinku. Místo toho slyší, že budou muset pracovat déle a jejich budoucí důchody budou citelně nižší.

Podle odhadů expertů mohou nově přiznávané starobní důchody v blízké budoucnosti klesnout v průměru až o 1800 korun měsíčně v dnešních cenách.

Pro generaci, která celý život poctivě přispívala do systému, je to studená sprcha. Cítí se podvedeni a ptají se, kde se stala chyba. Odpověď leží v demografii a neúprosné matematice.

Věk odchodu do důchodu se bude muset dál posouvat. Jinak systém zkolabuje.

Proč zrovna my?

Současný důchodový systém stojí na jednoduchém principu: ekonomicky aktivní lidé svými odvody financují důchody současných seniorů. Tato generační smlouva fungovala, dokud na jednoho důchodce připadalo několik pracujících. Jenže populační křivka se obrátila. Silné ročníky ze sedmdesátých let se chystají do důchodu, ale za nimi přichází výrazně slabší generace, která je má živit.

Čtěte také: Valorizace důchodů se tiše mění

Tato nerovnováha vytváří v systému obrovskou díru, kterou nelze donekonečna lepit půjčkami. Stát tak stojí před nepopulární volbou. Buď masivně zvýší daně a odvody pracujícím, nebo upraví podmínky pro budoucí důchodce.

Vláda si vybrala druhou, politicky o něco průchodnější cestu, která však dopadá právě na ty, kdo se na důchod nejvíce těšili.

„Současný průběžný systém funguje jako generační smlouva, která byla bohužel porušena. Nízká porodnost v posledních dekádách znamená, že na jednoho důchodce bude přispívat stále méně pracujících, což je matematicky neudržitelné,“ vysvětlil Pavel Svoboda, investiční analytik finančního serveru 2FP.cz.

Hořká pilulka po letech práce

Pocit nespravedlnosti je pochopitelný. Mnozí z této generace nejenže celý život pracovali, ale také vychovali děti, které dnes přispívají do systému. Argument, že za problémy může nízká porodnost, proto vnímají jako výsměch. Mají pocit, že svou část dohody splnili, ale stát tu svou plnit odmítá.

K frustraci přispívá i pohled na sociální systém jako celek. Zatímco pracujícím se utahují opasky, v jiných částech rozpočtu se podle nich penězi plýtvá.

Lidé, kteří se spoléhají na sociální dávky a nikdy do systému nepřispěli, se tak v jejich očích mají lépe než ti, kteří celý život poctivě platili daně.

Tato situace vytváří nebezpečné společenské napětí. Střetává se zde ekonomická nutnost s lidským pocitem křivdy. Stát čelí obtížnému úkolu vysvětlit, proč jsou změny nevyhnutelné, aniž by tím ještě více prohloubil nedůvěru občanů.

„Problém je, že vláda komunikuje reformu jako nutné zlo, nikoliv jako příležitost k modernizaci. Lidé slyší jen to, že dostanou méně a budou pracovat déle, což logicky vyvolává odpor,“ komentoval Svoboda.

Kancelář versus montážní linka

Debata o posouvání věku odchodu do důchodu má ještě jeden rozměr. Zatímco pro člověka pracujícího v kanceláři může být představa práce do 67 let snesitelná, pro lidi v manuálních profesích je to noční můra. Tělo se po čtyřiceti letech u pásu, na stavbě nebo ve zdravotnictví opotřebuje úplně jinak než při sezení u počítače.

Další roky v takovém zaměstnání pro ně neznamenají jen delší kariéru, ale často také bolest, zdravotní komplikace a vyčerpání. Systém však nerozlišuje. Pravidla jsou pro všechny stejná, což jen posiluje pocit, že reformu vymysleli úředníci od stolu bez znalosti reálného života. Budoucnost tak přináší zásadní otázku: jak zajistit důstojné stáří pro všechny, nejen pro ty, jejichž profese jim dovolí pracovat déle?

Líbí se vám finanční server 2FP.cz? Přidejte se do Klubu 2FP a získejte balík výhod.

Zdroj:
Autorský článek
Česká správa sociálního zabezpečení