Vyšší příjem se na důchodu projeví vždy, ale jeho dopad se liší. Ukážeme, kdy vám tisícikoruna navíc přidá nejvíce a kdy se její efekt téměř ztratí.

Každý, kdo se blíží k důchodovému věku, si klade otázku, jak si finančně polepšit. Jednou z cest je snaha o navýšení příjmů v posledních letech aktivní kariéry. Matematika důchodového systému je však složitější, než se může zdát.

Tisícikoruna přidaná k průměrnému měsíčnímu výdělku, z něhož se dávka počítá, nemá na všechny typy důchodů stejný vliv. Zatímco u někoho může přinést zajímavé navýšení, u jiného se její dopad výrazně oslabí.

Rozdíly plynou ze samotné konstrukce výpočtové formule, která zohledňuje nejen výši příjmů, ale i dobu pojištění a specifická pravidla pro jednotlivé dávky. Klíčovou roli hraje takzvaná procentní výměra důchodu, která je přímo závislá na výdělcích.

Právě její úpravy, jako je krácení u předčasných odchodů nebo odlišné sazby u invalidity, způsobují, že stejné navýšení příjmu vede k různým výsledkům na složence od správy sociálního zabezpečení. Pro lepší představu, průměrný sólo starobní důchod na konci minulého roku dosáhl 21 094 korun.

Tisícikoruna přidaná do výdělku se nejvíce zhodnotí u řádného starobního důchodu a plné invalidity.

Řádný důchod versus předčasný

Nejmarkantnější rozdíl lze pozorovat při srovnání řádného starobního důchodu a jeho předčasné varianty. Pokud člověk s průměrným příjmem kolem 50 tisíc korun měsíčně zvýší tento průměr o tisícikorunu, jeho řádný starobní důchod vzroste přibližně o 175 korun. Tento efekt je logický, protože se zde naplno projeví vyšší osobní vyměřovací základ.

Čtěte také: Kdo v Evropě pracuje nejdéle a proč?

Situace se ale mění s rozhodnutím odejít do důchodu dříve. U předčasného důchodu přiznaného o rok dříve se stejné navýšení příjmu projeví zvýšením dávky jen o zhruba 155 korun.

Pokud by odchod nastal o necelé tři roky dříve, což je maximální možná doba, přinese tisícikoruna navíc už jen přibližně 117 korun. Důvodem je sankční krácení, které se s každým čtvrtletím předčasnosti zvyšuje a efektivně „ujíždí“ z přínosu vyšších výdělků.

„Mechanismus výpočtu je neúprosný. Jakékoli krácení, ať už u předčasného důchodu, nebo nižší procentní sazby u některých typů invalidních dávek, logicky snižuje i přínos vyšších příjmů,“ vysvětlila Jana Nováková, důchodová analytička finančního serveru 2FP.cz.

Rozdíly u invalidních důchodů

Podobný princip funguje i u invalidních důchodů, kde výsledek ovlivňuje přiznaný stupeň invalidity. Nejvíce se vyšší příjem promítne do invalidního důchodu třetího, tedy nejvyššího stupně.

Zde je navýšení prakticky totožné s řádným starobním důchodem – tisícikoruna na příjmech přidá k dávce zhruba 179 korun. Je to dáno tím, že procentní výměra se počítá v plné výši.

U druhého stupně invalidity už je dopad citelně menší. Tisícikoruna navíc zvedne měsíční dávku jen o přibližně 89 korun. Nejméně se pak vyšší výdělky projeví u invalidního důchodu prvního stupně.

V tomto případě znamená tisícikoruna k dobru nárůst měsíční částky o pouhých 59 korun. Výpočtové vzorce pro nižší stupně invalidity totiž pracují s nižšími procentními sazbami, což efekt vyššího vyměřovacího základu tlumí.

Jak je to u vdov a sirotků

Pozůstalostní dávky, tedy vdovské, vdovecké a sirotčí důchody, představují specifickou kategorii. Jejich výše se neodvíjí od příjmů pozůstalého, ale od důchodu, na který měl nebo by měl nárok zesnulý. Zde se tak efekt vyššího příjmu projeví pouze zprostředkovaně a v oslabené formě.

Vdovský či vdovecký důchod se skládá ze základní výměry a 50 procent procentní výměry důchodu zesnulého. Pokud by tedy zesnulý díky vyššímu příjmu o tisíc korun měl nárok na starobní důchod vyšší o 175 korun, pozůstalostní důchod pro partnera by vzrostl jen o polovinu této částky, tedy zhruba o 88 korun.

U sirotčího důchodu je výpočet ještě méně příznivý, protože se počítá jako 40 procent procentní výměry, a navýšení by tak činilo jen asi 70 korun.

Klíčové jsou příjmy a načasování

Analýza ukazuje, že snaha o vyšší příjem má na budoucí důchod vždy pozitivní vliv, jeho intenzita se ale výrazně liší. Nejvíce se každá tisícikoruna navíc zhodnotí u těch, kteří odcházejí do řádného starobního důchodu nebo pobírají invalidní důchod třetího stupně. Naopak nejméně se projeví u dávek, které jsou z podstaty krácené nebo odvozené, jako jsou předčasné a pozůstalostní důchody či invalidní důchod prvního stupně.

Při plánování odchodu do důchodu je proto dobré zvážit nejen výši příjmů, ale také správné načasování. Předčasný odchod sice může být lákavý, ale jeho finanční dopad je trvalý a snižuje nejen samotnou dávku, ale i citlivost na případné vyšší výdělky v produktivním věku.

„Lidé by měli pamatovat, že největší vliv na výši budoucího důchodu má dlouhá doba pojištění a výše příjmů v řádném termínu. Každý kompromis, jako je dřívější odchod, se na výsledku projeví víc, než se na první pohled zdá,“ sdělila Nováková.

Líbí se vám finanční server 2FP.cz? Přidejte se do Klubu 2FP a získejte balík výhod.

Zdroj:
Autorský článek
Česká správa sociálního zabezpečení